Kalendář akcí
Základní a Mateřská škola Plavsko…
Aktuální informace o škole a školce naleznete na jejich vlastních stránkách http://www.zsplavsko.cz/
Škola v Plavsku byla založena r. 1791 a sídlila postupně ve třech budovách: nejprve v čp. 62, (později bývalá "hospoda u Bohuše"). Od roku 1855 byla škola v čp. 77, na místě kde stojí dnešní obecní dům. V roce 1877 byla postavena nová školní budova, ve které je škola dodnes.
V 80. a 90. letech minulého století se škola potýkala s nedostatkem žáků a vedení obce i školy muselo vynakládat každoročně velké úsilí, aby školu v obci udrželo. To se podařilo a dnešní situace je daleko lepší. Třídu 1. a 4. navštěvuje 20 žáků, kteří využívají také školní družinu. Stravování žáků zajišťuje jídelna v MŠ kam se jídlo dováží ze školní vývařovny ve Stráži nad Nežárkou.
Základní a Mateřská škola Plavsko je příspěvkovou organizací obce. Na provoz ZŠ a MŠ vynakládá obec z rozpočtu ročně více než 400 tisíc korun. Dále na opravy a rekonstrukci je to ročně přes 200 tisíc korun a úhrada neinvestičních nákladů na žáky, kteří navštěvují školy ve Stráži nad Nežárkou a J.Hradci činí ročně 117.900,- Kč.
Budovy jsou v majetku obce a příspěvková organizace je má zapůjčeny. Pro letošní rok plánujeme výměnu rozvodů vody a odpadů a rekonstrukci soc. zařízení ve škole, dále pak výměnu střešní krytiny včetně zateplení stropu. V MŠ je v plánu na další léta rekonstrukce vytápění a rozvodů tepla. Ještě v letošním roce počítáme s dokončením nové podezdívky a plotu u předzahrádek u ZŠ.
Z historie školy :
5. září 1891 zaplály na třech návrších v okolí Plavska ohně. První hořel na počest stého výročí korunovace císaře Leopolda II. na krále českého, druhý byl projevem úcty a citů nejhlubší oddanosti Jeho Výsosti nejjasnějšímu císaři a králi Františku Josefu L (jak říká kronikář) a třetí zanícen, o slyšte, na památku stého jubilea trvání zdejší školy.
Ano, 25. srpna 1791 byla vysokým guberniálním rozhodnutím systemována škola v Plavsku.Nechce se ani věřit, že by teprve v roce 1791 byl v Plavsku zájem o školu. Nechodily-li děti z Plavska do školy do Stráže, učilo se „po domech" i u nás. Bývalo to všude stejné. V zimě, kdy děti neměly co dělat, chodily se učit psát, číst a někdy i počítat. Učívali je v některé velké selské místnosti „světáci", tedy jinak řemeslníci, kteří prošli světem, kde hodně viděli a slyšeli a byli ochotni děti učit. Bývali to často také vysloužilí vojáci.
Snad právě to, že dost místních občanů chtělo, aby se jejich děti naučily tolik číst, aby si přečetly modlitby, aby se alespoň uměly podepsat a nemusely dělat tři křížky a snad aby uměly i trochu počítat, dalo podnět ke zřízení školy. Nebylo to zřejmě tak jednoduché. Obecní úřad musel asi hodně pokorně požádat nadřízené úřady o povolení zřídit školu. Ať to bylo tak či onak, víme, že 25. srpna 1791 byla v Plavskuškola zřízena. Byla to škola jednotřídni. Chodili do ní žáci nejen Plavska, ale také z Vydři, Jemčiny, ze Šimanova, z jednoť a z jedenácti chalup na pravém břehu řeky Nežárky.
Po 28 letech byla obec Vydři „vyškolena" protože si tam zřídili školu vlastní. Od roku 1961 dojíždějížáci z Vydři opět do školy do Plavska, protože ve Vydři byla škola pro malý počet žáků zavřena.Pravděpodobně se od zřízení školy, tedy od roku 1791, učilo ve škole, která byla v čp. 62, jinak v horní hospodě nebo chcete-li „u Bohouše", jak se později říkalo. Více jak čtyřia-Šedesát let se učilo v této škole. Potom asi byla malá nebo měla i jinou závadu, proto obecní zastupitelstvo postavilo novou školu, která dostala popisné číslo 77. To je nynější kulturní dům. Stavěl ji stavitel František Krejčí z Chlumu (postavil i strážský železný most přes Nežárku) a vysvětil stráž-ský děkan páter Jan Klenec.Do nové školy se 25. listopadu 1855 přestěhoval i učitel Šimon Jungwirt. V této škole se učilo až do roku 1877. Nebylo to dlouho, jen 22 let. Kdo ví, co přimělo pány radní, že postavili druhou novou školu. Stará škola byla prodána Františku Špulákovi z č. p. 20 za 1176 zlatých.Obec Plavsko patřila mezi nejbohatší obce okresního hejtmanství. Možná, že i to bylo příčinou, že se obec rozhodla stavět školu novou. Naskytla se také výhodná koupě stavebního místa. Hospodář Friedrich, kterému se moc nedařilo, prodal hospodářství. Obec koupila budovy a pole byla rozparcelována různým zájemcům.22. listopadu přijela do Plavska úřední komise, aby stanoviště a plán školy ohledala. Byl to c. k. okresní hejtman Hrdlička, c. k. školní dohlížitel Vojtěch Český, stavitelský nad-inženýr Schneider a stavitel J. Kocáb. To se ví, přítomni byli i zástupci obce. Plány i místo byly schváleny a začala se stavět nynější školní budova. Pospíšili si . Škoda, že nevíme, kolik lidí školu stavělo a co stavba stála, Ale nežli přišla zima v roce 1877, stála školní budova jako klícka. A zase přijela c.k. okresní komise. Byla stejného složení, jen okresním Hejtmanem byl pan Květ. Kolaudace dopadla dobře, škola uznána za dobrou a obyvatelnou. A tak se s povolením c. k. okresní školní rady do ní nastěhoval, vlastně přestěhoval, učitel Alois Tomasy (1. XII. 1877).Školní budova byla veliká a učilo se jen v jedné třídě. Bylo asi dost žáků, protože 26. II. 1878 povolila vysoká c. k. okresní školní rada rozšíření o druhou třídu, a sice od 15. 8. 1878.Protože někdejší majitelka hospodářství Marie Schullerová, která později postoupila hospodářství Friedrichovi a ten obci, pořídila spolu se sousedem Františkem Špulákem společný vodovod, byla tedy školní budova první, která měla spádový vodovod. Soused Špulák neměl na svém pozemku vodu, Schullerová zase neměla prostředky. Domluvili se a zřídili první vodovod v obci.Kdo ví, zda na pokyn c. k. hejtmanství či z vlastní iniciativy zřídili při plavecké škole letní tělocvičnu. Pravda, spravil to silný trám zabudovaný mezi školní budovu a kůlnu. Na něm byly připevněny tyče na šplhání, žebřík a hrazda. Trám byl opatřen stříškou z prken. Stalo se tak v roce 1890. Zub času zle poznamenal zbytky letní tělocvičny, proto v roce 1966 byly odstraněny. V roce 1908 byla pořízena pro školu i bradla. Zakoupili je hasiči. Dnes cvičí žáci v létě na sokolském cvičišti u Bořku a v zimě ve škole. Na chodbě byly v roce 1966postaveny dva ribstoly a v roce 1967 zakoupeny dvě švédské lavičky.Vchod do školní budovy nebyl asi příliš vzhledný, protože v roce 1891 10. března se usnesla místní školní rada a obecní zastupitelstvo zřídit z obou stran vchodu zahrádku. Tehdy byly ohrazeny dřevěnými plůtky, které byly později vyměněny za ploty drátěné. Obě zahrádky ještě dnes slouží jako ozdoba před budovou. V roce 1934 byl vchod mezi zahrádkami vy-betonován.Rok 1894 byl pro plaveckou školu velmi významný. Jak již víme, bylo oslaveno stoleté trvání školy. Proto asi byla budo-va opravena. Na čelní stěně byl umístěn nápis: „Zdárná mlá-dež oslava vlasti". Je hodně pěkného v tomto hesle. Škoda, že zmizelo pod vápnem. Mohlo i dnešní mládeži připomínat, že jen ukázněný a pracovitý, tedy zdárný občan prospívá vlasti.V roce devadesátém čtvrtém byly na školní budovu umístě-ny bleskosvody. V roce 1921 byly opraveny. Od té doby není nikde zmínka, že by byly znova opraveny. V roce 1964 byly sice prohlédnuty a závady sepsány, ale nenašla se firma, kte-rá by bleskosvody opravila. A co důležitého: škola dostala dvoumístné lavice s pohyblivou vrchní deskou. To byl jistě velký přínos škole. Vždyť v dlouhých čtyřmístných lavicích sedávali žáci v některých školách ještě dlouho po první svě-tové válce. Dbali tedy učitelé i obecní zastupitelstvo, aby ško-la nezůstávala pozadu. I prapory byly tohoto roku koupeny. Jeden v barvách říšských, tedy rakouskouherských, druhý v barvách zemských.V následujícím roce dostala škola zvonek. Byl umístěn na dolní chodbě a oznamoval se jím začátek a konec vyučování. Aby nemusel být za první světové války odevzdán, zakopal jej řídící učitel na dvoře pod strom. Po válce za velké radosti ze země vyndán a zavěšen tam, kam patřil. Dlouho sloužil. Až teprve v roce 1950 byly namontovány zvonky elektrické. Sta-rého zvonku se používá jako poplachového zařízení.Škola byla sice veliká, ale neměla záchody. Děti musely chodit přes celý dvůr ke chlévu, kde byly dvě dřevěné boudy, jinak záchody. Jedna sloužila hochům, druhá dívkám. Nebylo asi příjemné běžet přes celý dvůr na záchod, zejména v zimě. Teprve v roce 1896 byly postaveny zděné záchody přímo u školní budovy. Stály l 600 zlatých. Až do dnešního dne se ne-podařilo zřídit záchody splachovací.Na plavecké škole bylo místo řídícího učitele a místo pod-učitele. Od 1. ledna 1897 bylo podučitelské místo povýšeno namísto učitelské s ročním platem 500 zlatých. V té době, jak se dovídáme z písemné práce školačky Julie Pivcové, stál l kg hovězího masa 96 haléřů, l kg cukru 68 hal., l kg másla 1,60 K a třeba kopa vajec 4,8 K. Žito se prodávalo l cent za 15,45 K, pšenice za 18,40 K a oves za 14,16 K. (To jen tak k porovnání). Také plat industriálnl učitelky byl zvýšen na 12 zl. ročně.Dne 28. září 1897 byla na zdejší škole konána schůze stráž-ského odboru Budce jindřichohradecké. Sešlo se 15 učitelů. Je to jistě úctyhodný počet, bereme-li v úvahu, že se chodilo pěšky, Z místních občanů (snad i z okolí) přišlo přes 200 lidí, a to nejen muži, ale i ženy byly mezi přítomnými. Všichni po-zorně sledovali dvě přednášky. První přednesl Karel Vodička, učitel ze Stráže na téma: Jak prospět výchově dospívající dívčí mládeži ve smyslu mravním a národním. Druhý řečník, Jan Novotný, říd. uč. z Příbraze, mluvil o věcech hospodářských: Co může v nynější době v ohledu hospodářském našemu ob-čanstvu přispěti. Vida, dobře volili náměty přednášek. Ospěch obou přednášejících byl velký, jak píše kronikář. Všichni si libovali, jak pěkně uctili svátek patrona české země.Před koncem roku 1901 byl na škole poplach. Již tehdy cvi-čili učitelé žáky, aby co nejrychleji opustili školní budovu. Za dvě minuty nebyl ve škole ani jeden žák, a chodilo Jich v ten čas do školy 123! Cvičení rychlého opuštění školy se opakovalo každoročně po několik let. V dnešní době nacvičují učitelé rychlý odchod do krytu, který je ve školním sklepě.Od postavení školy bydlel ve škole řídící učitel a také uči-tel. Řídící měl byt v přízemí vpravo a učitel v poschodí poko-jík mezi třídami. Ale v přízemí školy byla také od samého zřízení školy radnice. Později v ní byla umístěna (tedy v rad-nici) i kampelička. Od 1. ledna 1880 otevřena pokračovací hospodářská škola, která se s několika malými přestávkami udržela až do světové války. Teprve po postavení kulturního domu v roce 1929 byla radnice i peněžní ústav vystěhovány do „reprezenťáku" jak se říkalo. Kuchyně říd. učitele byla vlhká a proto podlaha, která je ve stejné výši Jako terén, trpěla. Byla v roce 1903 vyměněna.V roce 1903 zakoupeno pro školu deset plivátek. To mohlo být zábavné, když se žáček hlásil a oznámil panu učiteli, že se mu chce vyplivnout, a šel k plivátku plivat (o hrůzo, třeba i vedle). Kdo asi toto hygienické zařízení nařídil?Od zřízení školy, tedy od roku 1791, musely do Plavska do-cházet i děti z jedenácti domů při řece Nežárce. Teprve v ro-ce 1914 (20. května) byly „vyškoleny" samoty i „Malé Plav-sko" a přiškoleny do Stráže. To si asi oddechli rodiče, ale hlavně děti, že nemusely šlapat daleko do Plavska, a do kop-ce, když měly školu přímo na druhém břehu řeky. „Vyškole-ní" provedl okresní hejtman a předseda okresní školní rady V. Číška. Ještě v roce 1928/29 chodily do zdejší školy děti z Jemčiny.Od 16. 3. 1883 bylo na zdejší škole vyučováno ženským ruč-ním pracím. Tak tedy ne jen číst, psát, počítat, ale i háčkovat, plést punčochy a rukavice se učilo. První industriální učitel-kou byla Marie Janáková z Kunžaku.Za první světové války museli žáci druhé třídy pomáhat při sklizni a třídění brambor, protože bylo ve vsi málo lidí.Po všechna léta bylo v plavecké škole vyučováno římsko-katolické náboženství. Na náboženskou výuku chodily všechny děti. A nachodily se do strážského kostela! Zahájení školního roku, narozeniny, jmeniny v císařské rodině, výročí panování a bůhví co ještě se vzpomínalo v kostele. I na pročeši do polí musely děti chodit — a učitelé s nimi, toť se ví. Od roku 1922 nastala změna. Ze 108 dětí se z náboženství odhlásilo 49 žáků a druhého roku nemuselo docházet do náboženství dokonce 57 dětí. Mělo snad na to vliv působení volnomyšlenkářů, kteří v Plavsku hrávali protináboženské divadelní hry? Jisté je, že protináboženská vlna, která zaplavila města, přelila se i přes Plavsko.Po druhé světové válce se změnil počet příslušníků římsko-katolické církve. Na škole se hlásili žáci i k jiným vírám: V roce 1946/47 bylo 51 katolíků, 2 českobratrského vyznání, dva metodistického a bez vyznání byli tři žáci. V roce 1953/54 se přihlásilo k vyučování náboženství jen 9 žáků a počet stále klesal. Od roku 1959 se náboženství na zdejší škole nevyučuje vůbec.Do plavecké školy samozřejmě chodili žáci až do čtrnácti let. Aby se ti starší mohli učit psát na stroji (jak stojí v kro-nice), zakoupil v roce 1926 za své peníze řidiči učitel Leopold Weigert psací stroj za 3876 Kč. Peníze mu měly být splaceny z výtěžků divadel a jiných kulturních podniků. Skutečně, když předával školu v roce 1933, je ve zprávě o předání i vyúčto-vání psacího stroje.Od 1. ledna do 30. března 1935 byla při zdejší škole zřízena vyvařovací akce. Na vyvarování kakaa přispěl okresní komi-tét (50 K), mládež snad agrární (30 K) a místní školní rada (32 K). Nebyla to špatná myšlenka, podávat dětem teplé sva-činy. Podobně tomu bylo i v letech 1936/39. V posledním rocebylo dětem vařeno jednak mléko, jednak kakao. Místní hos-podáři přispěli 500 l mléka. Dnes není třeba ve škole dětem vyvarovat. Od roku 1965 dostávají žáci na svačinu v zimních měsících mrkev, aby byly vyrovnány ztráty vitamínů a děti nestonaly.Od 9. 1. 1939 byla místní škola organisována jako trojtřídní. Ovšem trojtřídka se dlouho neudržela. Téhož roku byla obec .a tedy i škola připojena k okresu v Třeboni, protože okresní úřad v J. Hradci byl zrušen, vlastně celý okres jindřichohra-decký. Až teprve v r. 1945 se zase vrátila do okresu J. Hradec.Od roku 1893 přispívala místní školní rada ku podpoře ne-majetných dítek. Na ženské ruční práce 1,6 zl., na literární vyučování věnovala 5 zl. Příspěvky se stále zvyšovaly. Jistě to nebylo proto, že by přibývalo chudých žáků, ale proto, že byla štědřejší ruka pánů radních. Škola si přivydělávala růz-nými veřejnými vystoupeními a to besídkami a divadly. Od roku 1949 dostávají všichni žáci plavecké školy všechny učeb-ní pomůcky zdarma. Dnes dostávají z veřejných prostředků nejen školní potřeby, ale i cvičebnice. Je k politování, že si toho mnozí rodiče neváží.Po druhé světové válce v roce 1945 se z Plavska vystěho-valo 60 osob. Šly do pohraničí, aby vyrovnaly ztráty vzniklé odsunem Němců. Ukázalo se to i na počtu dětí školou povin-ných. V roce 1945/46 ubylo 19 dětí, takže se stav snížil na 54. Dětí ubývalo a tak v roce 1949/50 byla škola organisována jako jednotřídní, protože měla jen 39 žáků. Ovšem to bylo jen na jeden rok, protože v dalším byly otevřeny zase dvě třídy.V roce 1951 v květnu byla při škole založena Pionýrská or-ganizace. Členy se měli stát nejlepší žáci. Organizace měla pomáhat jak při výuce, tak při výchově. Za deset let nato" byl při škole ustanoven oddíl jisker. Jestliže v pionýru byli žáci 3., 4. a 5. p. r., v jiskrách byli 1. a 2. p. r. Vedoucím PO je učitelka a véd. jisker žáci vyšších ročníků, tedy ti, kteří na-vštěvují školu ve Stráži.Dvoutřídní škola trvala až do roku 1952/53. V tomto roce byla otevřena jako jednotřídní. V jedné tříd& se učilo až do roku 1955/56. Následujícího roku byly zakoupeny do tříd ko-vové lavice. Ty dvousedadlové dřevěné sloužily plných 62 let. Také výkyvná okna dostala škola v tomto roce.Při elektrifikaci obce byl zaveden proud i do školy (1923). Tehdy šlo veškeré vedení po povrchu. Od té doby vedení vel-mi sešlo, vypínače rozbité, takže bylo opravdu nebezpečí úra-zu elektrickým proudem. Proto v roce 1960 bylo vedení za-montováno pod omítku. Při této úpravě byl počet světel ve třídách zvýšen a do školy zaveden i motorový proud.V letech 1960—66 vykonali rodiče žáků pro místní školu mnoho prací. Vysekali stěny pro položení trubek el. proudu, zazdili el. vedení, pomohli odstranit starý dřevěný plot u ze-linářské zahrady a postavili místo kamenných sloupů sloupy betonové. Pomohli při postavení pumpy, která čerpá vodu z rybníka do zeleninové zahrady, vybourali stěnu kůlny, vy-zdili okrajové pilíře a vybetonovali podlahu pro sklad uhlí, zhotovili vrátka do soudky mezi domem Přibylů a školou, za-montovali nová kovová vrata, zhotovili a zasadili kovová vra-ta u zadní zahrady. V roce 1966 opravili brigádnicky školu, vymalovali třídy, zřídili závěsná vrata ke kůlně. Za tyto práce bylo brigádníkům zaplaceno.Je vidět, mají-li o školu zájem jak rodiče, tak i úřady, Je škola v pořádku.Až dosud jsme mluvili jen o škole a jejím zařízení. Snad by bylo vhodné se zmínit i o těch, kteří naplňovali třídy. Sleduj-me tedy kolik žáků do plavecké školy chodilo a jakou proje-vovali činnost.První přesný záznam o počtu žáků je z roku 1892. V tomto roce chodilo do školy 136 dětí (70 hochů a 66 dívek). Až do roku 1934/35 se počet školáků pohyboval kolem 120. V roce 1894 chodilo do školy nejméně, tj. 102 žáci, v letech 1895/96 a 1921/22 108 žáků. Rozumí se, že do místní školy chodily děti až do roku 1928 od 6 do 14 let. Teprve v roce 1925, jak je v kronice psáno, odešlo do Stráže do měšťanské školy 9 žáků, v roce následujícím jen 3 žáci a v roce 1928 8 žáků, většinou chlapců. Zatím co v roce 1939 byla škola zorganizována jako trojtřídní (na krátkou dobu), byla v roce 1949/50 škola jedno-třídní. Od roku 1955/56 do dnešního dne má škola dvě třídy.Školní docházka byla velmi dobrá, jen nemoci, které časem navštěvovaly jako nemilý host školu, zvyšovaly počet zameška-ných půldnů. V roce 1889 byly na škole zjištěny spalničky a dva případy záškrtu. Za rok nato zase plané neštovice. Dávivý kašel obtěžoval děti v roce 1897. V tomto roce byla na škole největší infekce. Onemocnělo 79 žáků spalničkami. Tak se střídal dávivý kašel, záškrt a spalničky. V roce 1918 byla škola zavřena, protože vypukla „španělská" chřipka. V r. 1964/65 se objevil ve škole infekční zápal plic a v roce 1966 postihly děti plané neštovice.První návštěva lékaře na plavecké škole byla 15. 3. 1885. Lékař navštívil obyčejně školu, jen když vypukla nějaká na-kažlivá nemoc, aby zařídil další. První očkování provedl lékař v roce 1897 (10. 5.). Děti, tedy ty nemocné, byly odkázány na to, zda rodiče uznají za vhodné zavolat lékaře, ale hlavně, zda na to budou mít peníze. Od roku 1948 navštěvuje lékařŠkolu pravidelně. Jsou vedeny zdravotnické záznamy o kaž-dém dítěti a zapisují se do nich všechny výsledky šetření i nemoci, které dítě během školní docházky prodělalo. Také zubní lékař navštěvuje školu a dvakrát do roka je dětem ošet-řován chrup. Toť se ví - zdarma. Žáci jsou očkováni proti všem nakažlivým nemocem (neštovice, spála, obrna, TBC).Návštěvy školy byli od roku 1914/15 zproštěni starší žáci. Dostávali tak zvané „úlevy". Tak v roce 1914 mělo úlevu na podzim 13 žáků a na jaře 1915 20 žáků. Nebo v roce 1920 od 1. V. do 30. X. dostalo úlevu 17 žáků. Ještě v roce 1921 jsou zaznamenány úlevy.Škola se nestarala jen o výuku, ale také vychovávala a ved-la děti k práci veřejně prospěšné. Dne 16. 4. 1891 vyvěsili žáci 16 budek, aby se v sadech usadili špačci. Tébož roku zho-tovil říd. učitel Ondřej Budín 24 síťky na chytání motýlů. Bě-hem léta jich žáci pochytali l 725. V prvním roce světové vál-ky museli žáci trhat ostružinové listí a sušit je. Tři pytle stru-žinového čaje odeslali. Děvčata upletla 15 párů nátepniček a hoši ušili 500 kusů papírových podešví, které se dávaly do bot (v r. 1915). Museli sbírat také kaučuk a staré oděvy, ba prováděli i peněžité sbírky pro sirotky a děti opuštěné.Žáci také pracovali na školní zahradě a na školní školce. V roce 1880 naroubovali ve školní zahradě 39 jabloní. Školka se rychle rozrůstala, zejména za říd. učitele Ondřeje Budína. V roce 1890 měla již l 500 stromků a o čtyři roky později l 600 stromků nejen ovocných, ale i javory, kaštany, lípy atd.Od roku 1879 jsou vysazovány stromky za účasti dětí. Aby školáci jevili zájem o stromy, bylo jim rozdáno 1000 jedno-ročků, o které museli doma pečovat. Také občané měli o ovoc-né stromy zájem. Jistě zde byl vliv školy. Objednáno pro ně v roce 1912 180 ovocných stromů. Při stromkových slavnos-tech byly vysazovány ovocné, ale i jiné stromy při silnicích a polních cestách. Děti sázely stromky do předem vykopaných jam. Stromky měly vyparáděné barevnými pentlemi. Slavnosti vysazování se účastnilo obyčejně mnoho plaveckých občanů.V roce 1915 vysazeno „Husovo stromořadí" na cestě, která spojuje hradeckou a hatínskou silnici (na Padělkách). Vysá-zeno tam 200 břízek. Jen několik jich ještě při cestě stojí. To byl jistě hezký projev vlastenectví.Žáci nebyli vychováváni jen k práci tělesné. Od roku 1910 byly pořádány pravidelně Dětské dny, obyčejně kolem vánoc. Na těchto slavnostech vyplňovali žáci program. Od roku 1928 hrály plavecké děti divadélka. Téměř každým rokem. Dětské dny se držely dlouho. Část výtěžku byla posílána do Prahy České zemské komisi pro ochranu dětí a péči o mládež. Častomístní hospodyňky přispěly pečivem do buffetu, Čímž zvýšily finanční efekt slavnosti. Po roce 1933 zanikly Dětské dny, ale objevují se zase po roce 1938. Ovšem byly pořádány ne y zi-mě, ale obyčejně v červnu (na oslavu Mezinárodního dne dětí).Vánoční nadílku dostaly plavecké děti již v roce 1888. Byl jim vyzdoben vánoční stromek a byly obdarovány (30 hochů a 15 dívek). Také v roce následujícím byla tato slavnost opa-kována. Režie byla hrazena z daru paní Antonie Rubínová z Chicaga (15 zlatých).Po deseti letech uspořádána pro žáky vánoční nadílka. Dě-tem rozdávány kapesníky (32), školní potřeby (písanky, kres-ličky) v počtu 116, tedy pro všechny děti (34 modlitební a jiné knížky). Všichni žáci dostali také jablíčka a fíky.Vánoční nadílky vystřídaly mikulášské nadílky a později besídky dědy Mráze. Protože se čím dál tím méně jeví potřeba obdarovávat děti, mizí tyto dětské slavnosti a jsou nahrazeny besídkami, na nichž se děti chlubí různými výstupy, dekláma-cí, písněmi, tanci či dramatizacemi pohádek.Nesmím zapomenout poznamenat, že v roce 1931/32 byl na plavecké škole založen dorost Československého červeného kříže. Měl 32 členy.V roce 1936 byl na škole pořádán týden čistoty a pořádku. V témže roce dvěma minutami ticha uctěna byla památka obě-tí první světové války.Po druhé světové válce v roce 1946 se jeví zase potřeba pomoci našemu průmyslu sběrem papíru, textilu, kostí i žele-za a barevných kovů. Škola se do této akce zapojila a od této doby sbírají žáci papír a starý textil. V letní době žáci sbírají též léčivé rostliny a suší je.Tenkrát před 75 lety, jak bylo poznamenáno, chytali žáci motýly. Od roku 1950 pomáhali zase sbírat mandelinku bram-borovou. Dnes se mandelinka hubí chemickým postřikem.Každá doba přináší pro školu jiné požadavky. V posledním čase jsou při školách zřizovány zájmové kroužky. Také pla-vecká škola ve školním roce 1950/51 zřídila „kroužek recitač-ní", jenž byl později vystřídán „kroužkem dovedných rukou". Ten se udržel na škole do dnešní doby. Jiným takovým úka-zem bylo uzavírání závazků a brigády.Tak jako dříve oslavovaly školy Den matek, od roku 1951 oslavují žáci každoročně Mezinárodní den žen. V tomto roce se účastnili žáci místní školy „Pochodu míru".Školský rozhlas se poslouchá na plavecké škole od roku 1952. Televizní programy sleduje škola od roku 1961. Magne-tofonu používá od roku 1963. V roce 1967 byla zakoupena proškolu sluchátka. Slouží jako učební pomůcka. Aby učitel mohl zaměstnat současně dvě oddělení, namluví pro jedno učební látku na magnetofonový pásek. Žáci dostanou sluchátka a z magnetofonu slyší, co mají dělat (bud! píší či počítají podle toho, co slyší).Někdy se vracíme k tomu, co bylo. Tak v roce 1955 vyvěsili žáci místní školy 35 budek. Ovšem nebyly to budky jen pro špačky, ale i pro jiné užitečné zpěváčky. Každým rokem se budky doplňují, hlavně pro menší ptáky.V roce 1955 účastnilo se 17 žáků jako cvičenci okresní spar-takiády. V témže roce se umístili v soutěži „mladých hospo-dářů" jako první v okresním kole.V některých akcích se pokračovalo dlouho, některé velmi rychle zanikly a byly nahrazeny akcemi jinými. Jen divadlo hrají plavečtí žáci, až na malé přestávky, stále. Několikrát byli vítězi okresního kola. Dětské karnevaly jsou pořádány na oslavu Dne dětí od roku 1961.Kronika nám ukazuje, jak škola spojovala učení s praktic-kým životem. Tak v roce 1863/64 byly uspořádány poučné vy-cházky (9). Také v dalších letech vodili učitelé žáky do pří-rody, aby je na místě seznámili s tím, o čem byla řeč ve škole.V roce 1929 pořádá škola celodenní exurzi na Krajskou vý-stavu v Táboře (24. 6.). Školní rok uzavírá výletem na Jemči-nu, kam se dostavili také učitelé se svými žáky z Novosedel, Kolenců, Hatína, Polště, Stajky a Roseče. Byl to jistě pěkný výlet, na němž se poznali nejen učitelé, ale i žáci ze širokého okolí. Také místní lihovar, jeden z nejstarších v Čechách, na-vštívili žáci za doprovodu učitele, aby viděli výrobu lihu (1930). Byli se podívat i na výlov rybníka Polomu v roce 1931. Žáci jistě dlouho nezapomněli, když je na čtyřech fůrách vezli místní hospodáři do J. Hradce, aby viděli cirkus Kludský. Vezl je Rudolf Michal z č. 45, František Hanta z č. 3, Štěpán Pe-routka z č. 14 a František Špulák z č. 38. Každá fůra stála 25 Kč. Protože tam jel i Vojtěch Houfek bryčkou, svezl něko-lik žáků zdarma. Na vozech jeli školáci i do Chlumu, aby vi-děli výrobu skla (1934).Cestování na vozech bylo jistě nepohodlné. V roce 1948 jeli na výlet do Č. Budějovic a na Hlubokou. Jeli ovšem vlakem. To bylo jistě pohodlnější. V roce 1949 navštívili Landštejn. Větší zájezd uspořádala škola v roce 1950. Žáci jeli do Kutné Hory na hornickou výstavu. Jela s nimi i škola z Hatína. A jak šla;léta, střídaly se zájezdy na Lipno, do Lednice, na Kleť, do Prahy, žáci tábořili dva dny u „Skalníků", navštívili i Orlíka přehradu, byli také v Písku, Telči, Dačicích a to se ví, že í v Třeboni a v okresním městě v Jindřichově Hradci.Snad by bylo dobré se zmínit i o některých slavnostech, které škola pořádala nebo se na nich podílela. Jak jste již četli, oslavila škola sté výročí svého trvání. V roce 1897 po-řádala oslavu stého výročí narozenin Fr. Palackého. Večer byl na kamenné stezce zapálen slavnostní oheň a zpívána píseň Kde domov můj. O stromkových slavnostech již řeč byla. V roce 1917 byla v obci pořádaná Národní slavnost dožínková. Ale daleko před tím — již v roce 1892 — byla v Plavsku veli-ká slavnost, která přilákala neobyčejné množství lidí z blízka i daleka. Byla provedena staročeská svatba. Slavnost byla ve prospěch české výstavy národopisné.V roce 1919 pořádána odpolední slavnost, na níž vystupo-vali nejen žáci místní školy, ale i členové Sokola ze Stráže. V poslední době jsou to slavnosti na počest výročí Velké říj-nové socialistické revoluce a Dne vítězství.Je zajímavé, že již v roce 1893 uspořádala plavecká škola výstavku ženských ručních prací a prací žákovských, jakož i učebních pomůcek. Také v následujícím roce byly vystavo-vány práce žáků. První třída se pochlubila 60 kusy, druhá 150 kusy ručních prací. Podobná výstava byla i v roce 1895. Poté byla tři roky mezera, ale v roce 1898 na počest 50. výročí panování Jeho Výsosti císaře Františka Josefa I. byla zase výstava žákovských prací.V říjnu 1914 vystavovali žáci na školní chodbě různé druhy hub. Výstavu řídil učitel Stanislav Švehla.Poslední větší výstavou byla výstava žákovských prací v ro-ce 1965. Měla veliký úspěch. Na barevný diafilm ji zachytil Jaroslav Špulák.Nebylo by jistě správné, abychom opomněli různé dobro-dince školy. V roce 1893 věnoval místní rolník Tomáš Budín na potřebu nemajetných dětí dva zlaté. Téhož roku přispěla místní školní rada na ženské ruční práce 1,6 zl. a na ostatní potřeby 5 zl. Eduard Zeidler ze Šimanova daroval škole moř-ské živočichy a T. Budín zase 2 zl. Také děkan strážský Kon-rád Mandl věnoval škole 5 zl. Tomáš Budín nezapomněl ani v následujícím roce a zase 2 zl. přispěl na nemajetné. Marie Zeidlerová darovala škole napodobeniny desítky a stovky (pe-něz), kokosový ořech a divotvor s 5 proužky obrázků (Thau-matrop). Od roku 1897 do roku 1902 přispíval na školu hos-tinský Šimon Matějů. Ze zábavy 4 zl. z prodaných papírových čepic l K a 2 hal., z masopustu 4 K. V roce 1912 poslal ob-chodník Hynek Votoček z Prahy 190 sešitů po 6 hal. ŠtěpánBudín, rodák z Plavska věnoval na učitelskou knihovnu v ro-ce 1921 l 000 K.Ani v poslední době se na školu nezapomíná. Jednotné ze-mědělské družstvo věnovalo škole v roce 1966 2000 Kčs.Aby se děti naučily spořit, dal dvanácti žákům počáteční vklad na knížku poštovní spořitelny ve výši l K řídící učitel Ondřej Budín (1898).Učitelům se ve škole dobře pracuje, kdvž mají v rodičích spojence. Proto se učitelé vždy snažili toto spojení uskuteč-ňovat. Již v roce 1917 sešli se učitelé s rodiči a mluvili o vý-chově i výuce. Skutečné Sdružení rodičů, jak se tehdy říkalo, bylo ustaveno v roce 1932. Rodiče se sešli a zvolili si příprav-ný výbor (pět členů). Dále kronika o Sdružení rodičů mlčí. Až zase v roce 1939 (30. V.) je obnovena činnost SR. Jejím předsedou byl zvolen Frant. Hanta z č. 3. A zase je klid. Roku 1951 zaznamenává kronika, že sice Sdružení rodičů a přátel školy (nový název) na škole je, ale rodiče nejeví patřičný zájem. Podobné zápisy jsou i v letech následujících. Obrat na-stává v roce 1960. Od tohoto roku scházívají se rodiče s učiteli každé čtvrtletí, účast bývá slušná (80—90 %). Hovoří se * o výsledcích ve vyučování, o chování žáků, o výletech, sběru, o veřejném vystupování, ale i o jiných záležitostech a potře-bách školy. Rodiče vypomáhají při různých pracích pro školu, spolupůsobí při pořádání Dětských dnů, besídek a někdy i divadel. Dobrá spolupráce s rodiči vykazuje pěkné výsledky. Škoda, že ti rodiče, jejichž děti právě potřebují pomoc, nedo-cházejí do schůzí.Mluvili jsme o škole, vlastně o školách, o žácích a o veřej-né činnosti žáků. Je povinností zmínit se také o těch, kteří školu vedli, kteří mládež vyučovali a vychovávali. Alespoň o některých, jejichž stopa dlouho nezmizela.Učitel neměl tehdy na růžích ustláno. Aby se mu snáze žilo, byly přiřknuty plavecké škole v roce 1846 pozemky (21. IX.). Na Novině dostal 3 jitra polí a jitro louky, v Luzích (snad v Lužanech) dvě jitra pastviny. Tak vida, vedle žáků se musel učitel starat i o krávy či kozy a obdělávat pozemky.Prvním učitelem na nově zřízené škole, jak je psáno, slul Jiří Schmierer. Sloužil na škole až do své smrti, to by zname-nalo 56 let. Ani se tomu nechce věřit, že by tak dlouho mohl učit. Jeho nástupcem byl Šimon Jungwirt. Ten působil na pla-vecké škole 39 roků. Za svou dlouholetou činnost byl vyzna-menán J. V. císařem Františkem Josefem I. stříbrným zásluž-ným křížem. Předával mu jej c. k. okresní hejtman Hrdlička. Byla to velká slavnost. Ani obec se nedala zahanbit. Darovalavyznamenanému stříbrnou ta baterku a zaplatila hostinu, kte-rá se konala na počest vyznamenaného. Muselo to být slavné, vždyť se zpívala státní hymna. Obec ukázala, že si práce uči-tele váží.Čtvrtým vyučujícím byl plavecký občan, tkadlec a obecní písař Jakub Peroutka. Ten si spíše jen tak ke škole přivoněl, protože po půl třetím měsíci se školní služby vzdal. Jeho ná-stupcem se stal soustružník bez zaměstnání (vida i tehdy byla nezaměstnanost) Jan Brauner. Ten byl pro nectné chování po půl roce učitelování zbaven.Skutečným učitelem, tedy takovým, který měl nějaké vzdě-lání, byl Alois Tomasy. Deset let vedl školu a jen náhlá smrt, která jej zkosila ve 45 letech, byla příčinou, že přestal v Plav-sku učit.První učitelkou ženských ručních prací byla Marie Janáko-vá z Kunžaku (1883).Hodně učitelů se vystřídalo na podučitelském a později na učitelském místě plavecké školy. Někteří i dvakrát Řídící učitelé obyčejně zůstávali na škole déle, někdy i dlouhou řa-du let. Jeden z nich, rodák z Plavska, Ondřej Budín, od roku 1890 až do roku 1924. Plné 34 roky. Za něho byla rozšířena ovocná školka. Vypěstoval v ní se žáky sta a sta stromků a to nejen ovocných, ale i lípy, jasany, kaštany a jiné. Vysazo-val je každoročně při Stromkových slavnostech kolem cest a silnic, ale i do sadů. Měl neobyčejný zájem o školkaření, protože byl synem zemědělce a absolvoval dvouletou zeměděl-skou školu v Písku. Ovšem potom i učitelský ústav.Také učitel a pozdější řídící učitel Leopold Weigert působil delší dobu v Plavsku. Ten byl zase milovníkem hudby. Proto založil pěvecký kroužek a menší kapelu. Učil v Plavsku 9 let.Dalším učitelem, který zde působil déle, byl Karel Anton. Byl ustanoven na zdejší škole dvakrát. Zatím co první Jeho působení bylo Jen rok, druhé bylo pětileté.Stanislav Matoušek učil na zdejší škole deset let. Rád hrál divadlo jak s dětmi, tak i s dospělými. Jeho nástupce Bohumil Vaitauer byl zase činný politicky. Za něho bylo v Plavsku za-loženo Jednotné zemědělské družstvo. Po deseti letech byl pře-ložen do Radouně, Po něm převzal správu školy Jaroslav Da-vid, který učí na škole ještě dnes. Jeho záliba je osvětová práce a hlavně divadlo.Z 86 učitelů a učitelek (první učitelkou byla Růžena Musi-lová v roce 1891), byla velká většina těch, kteří jen krátce, ba někteří velmi krátce, jen několik měsíců, působili v Plav-sku. To jistě žákům neprospělo. V počtu nejsou uvedeni učl-telé náboženství.A kdo vykonával dozor na škole? Prvním školním dohlížite-lem byl „velevážený c. k. okresní školdozorce T. M. Růžička". Dalším nadřízeným byl c. k. okresní dozorce Vojtěch Český. Dvacet let dohlížel i na plaveckou školu. Jeho vystřídal Anto-nín Kodet s titulem c. k. okresní školní inspektor. Byl jmeno-ván pro J. Hradec a Třeboň.Od roku 1906 byl inspektorem Josef Groulík. Sledoval práci na školách až do roku 1925. V následujících letech dohlížel na školy okresní školní inspektor Josef Kolář z Třeboně, ale jen jeden rok. V roce 1925 byl jmenován OŠI Václav Krška. Za doby okupace dohlížel na školy šk. insp. Josef Karel, Jan Červinka a Karel Vitha. Koncem války byl školním inspekto-rem Václav Krátký a po něm Bohumír Švinger. Dalším okres-ním inspektorem byl Josef Čech. Od roku 1966 je plavecká škola pod dohledem okresního školního insp. Oldřicha Duška.Na škole v Plavsku se jiCI již 176 let. Hodně se tu za tu do-bu ve školství změnilo. Škola prodělala různé reformy. Dnes chodí do zdejší školy žáci jen do prvních pěti postupných ročníků základní devítileté školy. Potom odcházejí do Stráže. Dnešní socialistická škola má vychovávat občany tělesně zdat-né, rozumově vyspělé, goliticky uvědomělé, kteří by se stali dobrými občany vlasti, kteří by rádi pracovali pro rozvoj a pokrok našeho hospodářství a kteří by obětavě hájili vymože-nosti socialismu.Rozsah učiva se zvětšil, ale přibylo také dobrých učebnic a různých učebních pomůcek. Ve škole v Plavsku používají promítacího přístroje Medior, žáci poslouchají vysílání čsl. rozhlasu pro školy, sledují televizní vysílání školám. Při vy-učování se používá i magnetofonu (čtení, deklamace, zpěv). V poslední době připravuje škola sluchátkový systém.Co přát plavecké škole na další cestu? Aby se hodně brzy dočkala rozvodu vodovodu, aby ve škole byla zřízena prádel-na a koupelna a pro celou školu pořízeno ústřední topení. Protože náš stát vynakládá na školy hodně peněz, dá se če-kat, že tohoto všeho se v brzku na plavecké škole dočkají. A možná že i dalších vylepšení, aby bylo docíleno stále lep-ších výsledků jak ve výuce, tak i ve výchově, aby tedy byli spokojeni nejen vyučující, ale i žáci, rodiče i celá veřejnost.Vždyť škola byla, je a bude vždy vizitkou obce.Podle zápisů ve školní kronice zpracoval Jaroslav David.